Golfové hřiště je jako každý udržovaný okrasný trávník čas od času zatíženo potřebou údržby. Ta se v případě golfového trávníku řadí k té nejnáročnější. Kromě sečení přichází v úvahu i určitá dávka hnojiv a jiných látek zajišťující provozuschopný a vitální travnatý porost. Byť bylo v případě areálu Oaks Prague deklarováno, že bude užíváno látek co nejšetrnější formy, muselo být i tak zajištěno, že nebudou ovlivněny navazující ekosystémy. Přímo se to týká zejména vodních a vlhkomilných ekosystémů, na které jsou napojeny drenážní systémy hřiště, nezbytné prvky těchto ploch. Musí být zmíněno, že v zájmu nikoho není hnojivy a herbicidy plýtvat více než nezbytnou mírou. Dávky hnojiv jsou přesně vypočítávány dle využitelných potřeb daného místa. Řešení ochrany recipientů drenážovaných vod bylo realizováno pomocí tzv. biofiltrů. Biofiltry byly projektovány Ing. Jaroslavem Kršňákem spolupracujícím s vývojovým týmem biofiltrů, společností Dekonta a.s.
Technický popis
V areálu golfového hřiště bylo vyprojektováno a zrealizováno celkem 9 biofiltrů, které obsluhují samostatné soubory drenážních větví. Jak bylo řečeno úvodem, splachy chemických zatížení jsou jímány povrchovými a průsakovými drenážemi ze všech ploch a zaústěny jsou do nejbližších vodotečí, zejména Chomutovického potoka, ale i vysýchavých koryt v okolních lesních porostech. Každý biofiltr je v případě projektu Oaks Prague v podstatě skupinou vodohospodářských objektů, které zajišťují odděleně převažující funkci – sedimentaci kalů, předčištění a dočištění. Jedná se tedy o kaskádu filtrů, které jsou dle typu na povrchu buď zatravněny nebo osázeny mokřadními rostlinami. Lože každé sekce jsou izolovány hydroizolací (EPDM). Každá část byla dimenzována v závislosti na zatížení daného předsazeného drenážního souboru. Rozdíly v dimenzích spočívají v plochách jednotlivých částí biofiltrů. Dešťová a drenážní voda je svedena systémem svodů do výústního bodu, který ústí nejprve do sedimentační šachty (zpravidla DN 1000 a DN 2000). V této šachtě probíhá prostá sedimentace zabraňující kolmataci navazujících loží biofiltru. Dále je voda odváděna potrubím (DN 100) do skrápěcích větví (DN 40). Skrápěním voda protéká skrze substrát v tzv. denitrifikačním reaktoru (se zatravněním na povrchu) a následně protéká vertikálními kořenovými filtry (s mokřadní vegetací na povrchu), za nimiž volně vytéká buď přímo do vodoteče, nebo odvádějícího koryta. Biofiltry jsou ve většině případů řešeny těmito třemi částmi, některé pouze sedimentační částí a vertikálním filtrem.
Denitrifikační reaktory slouží k odbourávání dusičnanových iontů, které se ve smyvech vyskytují. Tyto látky následně podporují eutrofizaci vodních toků a další děje ve vodním koloběhu. Biotechnologie denitrifikačních reaktorů zvyšuje účinnost čištění povrchové a podzemní vody v ekosystémovém měřítku. Denitrifikace zahrnuje biochemickou redukci nitrátů a nitritů činností organotrofních bakterií v anoxických podmínkách až na elementární dusík. Vhodné náplňové materiály a zároveň zdroje uhlíku v bariérách jsou mulčovací kůra, piliny, štěpka, kompost, atd. Dusík je tímto způsobem z vody odstraňován. Tato technologie se využívá pro dešťové a drenážní smyvy převážně ze zemědělsky obhospodařovaných ploch, ale lze je implementovat na všechny znečištěné vody jako přirozený zdroj uhlíku pro následný proces anaerobního i aerobního čištění. Organická náplň vstupních sekcí je promísena se štěrkem pro zamezení sesedávání a navíc je rovněž vhodně vybrán poměr mísení organické složky a štěrku, aby bylo jednak dosaženo maximální účinnosti denitrifikace, ale souběžně minimalizováno riziko vyplavování organických produktů z degradace organického substrátu. Navazující vertikální kořenové filtry jsou vyplněny pouze štěrkem a slouží právě k dočištění zbytkové organiky.
Při postupném zprovozňování částí golfového hřiště se taktéž najíždí na běžný provoz biofiltrů a je počítáno s průběžným sledováním jejich funkčnosti i z hlediska chemických výsledků na výtocích.
Problémy
Hned po realizaci se při občasných přívalových deštích projevily nadměrné splachy drobných štěrků na povrchu loží a odtokových korýtek. Zejména drobný zeolit na koncích dočišťovacích filtrů. Jeho navrstvení na povrch se ukázalo jako nevyhovující a optimální by bylo navrstvit na zeolit určitou vrstvu hrubšího štěrku nebo rozprostřít např. do filtračních textilií. Dále při větších sklonech odtokových koryt je lepší vytvářet kamenné hrázky pro zpomalení přívalového proudu, který povrchově přes filtr proniká a strhává lehčí materiál. Na druhou stranu musí být zmíněno, že tyto škody byly do značné míry způsobeny nezpevněným okolním terénem. Ten byl dlouhodobě zatím buď neosetý po čerstvě zrealizovaných terénních úpravách, nebo travní drn nebyl dosud dokonale zakořeněný. Jakékoli větší srážky se tak podepisovaly na jemných úpravách hřiště, potažmo i biofiltrů, které byly navíc zanášeny jemnozrnnými půdními částicemi. Konkrétně tedy v souvislosti s tímto záměrem byly biofiltry v iniciálních obdobích po realizaci často degradovány a následně opravovány.
V souvislosti s častými extrémními srážkami se vyhodnotilo, že je nutností vždy realizovat odlehčovací obtok filtru, odvádějící nadkapacitní průtoky mimo ně. Dále vyplynulo, že pro eliminování kolmatace filtrů by byly účelné větší sedimentační jímky, případně vícekomorové. Drobný materiál, zde konkrétně písek, doplňovaný ve velkých objemech do trávníků, plní sedimentační jímky poměrně rychle. Zvláštní kapitolou problémů byla ochrana drobných živočichů, konkrétně obojživelníků. Do potrubních systémů obecně často vnikají zejména žáby a je tak důležitá spolehlivá ochrana všech revizních otvorů. Zároveň je nutné volit zpětné klapky na vyústěních s lehčím otevíráním, které umožní odtok i nízkých průtoků a zamezit tak vzdouvání hladiny v potrubích. Jako nevyhovující byla zprvu hodnocena kvalita zakrytování sedimentačních šachet. Víka často neseděla přesně a sebemenší nedolehnutí umožňovalo vniknutí žab dovnitř. Při prudších deštích a zatěžujících průtocích skrze filtry se zároveň vyplavovala krycí víčka a zátky revizních otvorů potrubního systému. Těmito cestami pak žáby rovněž mohli vnikat do útrob systému. Jako výborné řešení se následně ukázalo použití mřížkových kovových rukávů, které byly navíc na vyústění rour připevněny vruty. Tyto prvky navíc více splývají s okolím oproti oranžovým zátkám.
L&SCAPE s.r.o.
Bělehradská 568/92
120 00 Praha 2
IČO: 05919878
DIČ: CZ 05919878
Datová schránka: n4e8uq
Kontaktní osoba: Štěpánka Endrle
T: +420 608 235 674
E: info@landscape.archi
Napište nám