Exkurze do Berlína, kterou jsme absolvovali v polovině října, byla tematicky zaměřená na tzv. berlínskou urbánně-ekologickou školu. Ta se začala formovat v polovině 70. let 20. století ve specifických společenských a politických podmínkách tehdy rozděleného města.
V geograficky izolované poloze Západního Berlína se většina „volné krajiny“ nacházela přímo uvnitř městské zástavby. Tvořily ji nejen proluky po bombardování města během druhé světové války, ale také „hluché“ prostory vzniklé přehrazením města nechvalně známou Berlínskou zdí. Ta klikatě křižovala urbanisticky složité velkoměsto a vedla k vytvoření rozsáhlých ploch brownfieldů a tzv. „vágních terénů“, které se nacházely poblíž vojensky střežené a nepřístupné zóny.
Unikátní situace, kdy byl městský prostor na několik desetiletí opuštěn, vedla ke vzniku ekologicky cenných a vědecky velmi zajímavých pokusných ploch, na kterých často probíhala spontánní sukcese jen s minimálními lidskými zásahy. Druhový fond Berlína se, podobně jako u jiných metropolí, skládá z geograficky původních i invazních druhů, které mají zhruba stejnou šanci opuštěné plochy osídlit. Na vegetaci těchto ploch má tak výrazný vliv tzv. founder effect – dominantní postavení získává dřevina, která se na začátku sukcesního vývoje uchytí jako první. V terénu jsme procházeli především březovými a akátovými lesy, případně jejich směsí.
Vegetace těchto území je na některých místech chráněná, obdobně jako u nás v přírodních rezervacích. Nejznámějším příkladem je Naturschutzgebiet Schöneberger Südgelände, k těmto lokalitám částečně patří také Park am Gleisdreieck a Park am Nordbahnhof. Zmíněná rezervace sice neleží v trase bývalé Berlínské zdi, před sjednocením Německa ji však spravovaly východoberlínské dráhy a postihl ji podobný osud jako biotopy v bezprostřední blízkosti zdi.
Berlínská urbánně-ekologická škola se zrodila právě v tomto prostředí a její počátky jsou spojeny především se jmény Herberta Sukoppa a Inga Kowarika. Výzkumné plochy, na nichž probíhala spontánní sukcese v městském prostředí, se staly světovým unikátem. Dodnes se ekologicky vyvíjejí a na několika místech dnes tvoří zelenou severojižní osu města.
Na základě prvních studií a mapování městských biotopů vznikl tzv. Landschaftsprogramm. Tento program vychází z pravidelně aktualizovaného a mimořádně podrobného mapování městských biotopů. Jeho výstupy dodnes ovlivňují nejen způsob péče o zelené plochy, ale také například morfologii vnitrobloků nebo druhové složení parků. Jde o úroveň komplexnosti a systematičnosti, o které si můžeme v České republice zatím nechat jen zdát.
& Mapa: Bývalá Berlínská zeď (červeně) a výstup mapování městských biotopů z roku 2024. Zdroj: GEODATENINFRASTRUKTUR BERLIN, Geoportal Berlin [online]. [cit. 2026-10-24]. Dostupné z: https://gdi.berlin.de/viewer/main/
& Foto 1: Pozdně kvetoucí vysoké ruderální porosty v parku am Gleisdreieck.
& Foto 2: Přibližně padesátiletý spontánně vzniklý městský les v prostoru bývalého kolejiště Gleisdreiecku. V druhé generaci stromů se překvapivě prosazuje javor mléč.
& Foto 3: Otevřená písčina v parku am Nordbahnhof s polopřirozenou vegetací na glaciálních sedimentech v centru města.
& Autor článku: Jan Albert Šturma
